Tohle je věta, se kterou se ve svém ateliéru setkávám hodně často. Někdy je doplněna ještě o věty typu - no mě se to na ostatních líbí, ale mě to nesluší. Nevím kam bych to nosila. Nevím jak to zkombinovat. Nechci vypadat jako z cirkusu, lacině. Mě vzory nesluší. Víte, já už jsem babička.
A to je jen malá část toho, co denně od žen poslouchám. Cítím z toho strach, nejistotu, ale zároveň i hodně touhy a naděje, že se to jednou třeba zlomí. Nebojte, nejste v tom rozhodně samy, tohle řeší většina žen. A proto se snažím najít přirozenou cestu k barvám pro všechny ženy. Nosit barvy totiž neznamená, že musíte hned vyrazit v neonově růžové nebo, že si obléknete šaty s tím nejbláznivějším motivem. Barev je tolik, že máme téměř neomezené možnosti jak s nimi pracovat. A i to může být právě příčina, že když je tolik možností, nevíme odkud začít a raději se schováme zase do něčeho, v čem se cítíme bezpečně.
Ale barvy nejsou o vystoupení z komfortní zóny, barvy by vás měly podtrhnout, podpořit.
Já nejčastěji ženám radím, začněte s něčím malým. Dejte si barvu na nehty, pořiďte si barevnou kabelku, pásek, gumičku do vlasů nebo boty a postupně přidávejte.
Nejvíce se bojíme dávat barvy k obličeji, tak určitě nezačínejte výraznými rtěnkami pokud nejste zvyklé na takové líčení. Je lepší začít něčím mimo obličej. Zase naopak třeba změna barvy vlasů může být pro mnohé ženy taky ten potřebný impulz k dalšímu experimentování a ladění.
Pokud už máte barevné doplňky a chcete se posunout na další úroveň barev, zkuste dávat barvy nebo vzory na spodní část postavy od pasu dolů. Nohy totiž snesou víc než obličej a budete stále ve svém pomyslném bezpečí. Pokud přecházíte z černé, začněte tmavšími barvami a postupně zesvětlujte.
Samozřejmě, že většina žen, nosí barevné oblečení, ale přesto se o nich nedá říct, že jsou barevné. Jak je to možné?
Nejčastějším příkladem je basic oblečení typu modré klasické džíny a šedé nebo béžové tričko. Ano jsou to barvy a neříkám, že je to špatně, tyhle barvy mohou být velice slušivé a elegantní. Jenže teď přichází to velké ALE. Tlumené barvy, pokud nejsou podtrženy sofistikovaným střihem, stylingem nebo úmyslným minimalismem fungují přesně jako celočerný styl ve kterém jsme schované, nevýrazné šedé myšky. Rozhodně neříkám, že je potřeba se oblékat do divokých vzorů a zářivých barev a být barevnější než papoušek. To rozhodně ne, ale je potřeba vybírat barvy i ty tlumené tak, aby nám seděly.
Mnoho žen si vybírá barvy ve kterých jim splyne barva pleti i vlasů s šaty nebo tričkem a není pak nic, co by je rozzářilo. Tady stačí třeba jen změnit tón dané barvy. Změnit studený za teplý, světlejší za tmavší. Taková drobnost, která může udělat neskutečný rozdíl.
Také je dobré začít oblíbenými barvami, takovými, ke kterým máme pozitivní vztah. Je nesmysl zkoušet nosit zelenou, i když ostatní tvrdí, že mi sluší, když já zelenou nemám ráda. Protože, když to necítím uvnitř sebe, nebude to fungovat ani na povrchu.
Takže až zase budete stát před volbou vyzkouším nějakou barvu nebo si vezmu to co vždycky, řekněte si : kdy jindy než teď je čas zářit? Nikdy nebude správnější chvíle, prostě to zkuste a vykročte pravou nohou. Skvělé je, že to můžeme zkoušet znovu a znovu, dokud to nebude skutečně ono.
A pokud potřebujete podpořit a poradit, stavte se za mnou, klidně vemte i kamarádku, dceru nebo někoho, komu věříte a společně najdeme barvy a střihy, které ukáží, kdo doopravdy jste. Protože každá žena si zaslouží být barevná a viditelná.
